Březen 2018

Theo Addair: Muffin a čaj

10. března 2018 v 11:20 | Claudia |  Knihy
Citace:
ADDAIR, Theo. Muffin a čaj. V Praze: Euromedia Group, a.s. v edici YOLI. 2018. Vydání první. ISBN 978-80-7549-675-1. 272 s.


Je tomu již delší čas, kdy jsem spadala do kategorie "young adult," ale přesto mě tato kniha přiměla si ji přečíst a oblíbit.
Prvním impulzem bylo, že autora tak trochu znám z facebookové skupiny pro začínající spisovatele. Tím druhým bylo to, že se zcela trefil do mé obliby gay romancí a prostředí britských internátů.

Kniha, jak už napovídá samotná anotace, pojednává o vztahu dvou šestnáctiletých chlapců. Toto téma je v dnešní době nesmírně populární, a knihy s touto tematikou začínají ve větší míře vycházet i v Čechách. Takové téma sice vypadá jednoduše, bývá ale ošidné a ne každý autor ho zvládne ukočírovat tak, aby se nepropadl do zprofanovaného bezduchého klišé. Ovšem pokud se toto téma podá citlivě, nenásilnou formou, a prostřednictvím sympatických postav, zprofanovanost jde stranou a nastává rozechvělé očekávání, jak celý příběh dopadne.



Daniel Morgenstern je jasnou hvězdou prestižního gymnázia. Geniální student vynikající téměř ve všech oblastech. Studuje ve čtvrtém ročníku, ačkoli by vzhledem ke svému věku měl chodit teprve do druhého. Důsledný vlk samotář, který si už dávno zvykl stranit se ostatních spolužáků a nenavazovat žádné kontakty. Pokud si snad na něj někdo dovolí promluvit, zpraží ho přezíravým pohledem nebo sarkastickou poznámkou.

Naproti tomu Cristian Arroyo (zvaný Kit) je jeho přesným opakem. Exotický, umělecky nadaný, mnohomluvný, temperamentní (v žilách mu koluje španělská krev), s optimistickým pohledem na svět. Král chaosu. Vyrostl v milující rodině, která ho ve všem bezvýhradně podporuje.

Dalo by se tedy očekávat, že mají-li se tyto dva rozdílné světy setkat, první krok zřejmě udělá veselý zbrklý Kit. Ale je to překvapivě zamlklý samotářský Daniel, který se jednoho dne odhodlá a zinscenuje zcela "náhodné" setkání s Kitem na školním hřišti.
Po počátečních krkolomných pokusech navázat komunikaci začínáme, společně s Kitem, zjišťovat mnoho překvapivých věcí. Že Daniel není takový, jakým se dělá pro oči veřejnosti. Že v něm bolestivě hnisá jistá událost, která se mu v nejnevhodnějších chvílích nevybíravě připomíná. Že potřebuje někoho, na koho se může zcela spolehnout. Je ale Kit pro tak náročný úkol ten pravý? Najde v sobě dost síly, trpělivosti a motivace?


Nebudu zastírat, že jsem na prvních stránkách knížku považovala za plytké počteníčko pro fanoušky Wattpadu, jelikož jen tak opatrně klouzala po hladině. Ovšem jakmile se hlavní hrdinové poznali blíž, knížka se kolmo ponořila pod hladinu a začala odhalovat netušený psychologický rozměr.
Objevilo se hodně momentů, při kterých mě mrazilo, i které mě naopak rozesmály.
Poselství knihy je jasné. Nebát se být k sobě i ostatním upřímný. Zbourat své opevnění a nechat zasvítit světlo na to, co za ním číhá ve tmě. Žít naplno. Snažit se být šťastný. Za každou cenu, za jakoukoliv oběť. Možná se to nepovede hned napoprvé, možná to bude i bolet, ale bolest je součástí ozdravného procesu. Nevzdávat to.

Nato, že je to prvotina, odvedl Theo Addair skvělou práci, je znát, že k psaní přistoupil zodpovědně, ale zároveň kreativně. Je to mladé, svěží, vtipné vykročení do literárního světa. Čte se lehce, děj ubíhá rychle a nikde zbytečně nedrhne. Vzájemné dialogy srší vtipem, především, pokud mluví Kit. A že toho namluvil hodně.
Líbila se mi ta příjemně starosvětská atmosféra bez iphonů a noťasů. Stejně tak i britský nádech, připomínající mi mé oblíbené filmy Společnost mrtvých básníků, Kdyby... (ukázka zde) nebo v Čechách skoro neznámý LGBT film Another country. Tedy atmosféra, která obklopila celý příběh a okamžitě mě vtáhla do děje.

Zkrátka tento muffin mi velmi chutnal a ještě dlouho po konzumaci mi zůstala značně euforická nálada, a dokonce i víra, že se zázraky přece jenom dějí.
Rozhodně doporučuji přečíst.