Maxi Marysko: Milý Danieli…

14. června 2017 v 17:50 | Claudia |  Knihy
Citace:
MARYSKO, Maxi. Milý Danieli..: vraždy na Novém Světě. V Praze: Jonathan Livingston, 2016. ISBN 978-80-7551-015-0. 527 s.


Miluji prolínání románového příběhu a skutečné historie. Stejně tak miluji černý humor a dovedně vykreslené románové postavy. To vše jsem našla v románu Milý Danieli… od české spisovatelky Maxi Marysko. Jedná se zároveň o první díl detektivní trilogie odehrávající se v 18. století. Hlavní postavou tohoto románu je šéf kancléřovy policie baron Ludwig von Austerberg, přímý podřízený císařského kancléře a velitel kancléřova soukromého vojska, tzv. černé švadrony.




Ocitáme se v parném srpnu roku 1723. Celá Praha je na nohou, seřazena do špalírů a netrpělivě očekává svého nového císaře Karla VI. (1685 - 1740) na jeho triumfálním vjezdu do hlavního města. Jedním z mála, kdo se ceremoniálu neúčastní, je právě šéf kancléřovy policie baron von Austerberg, který se rozhodne zajet za svou milenkou na pražský Nový Svět. Tam ho ale namísto milenky očekává mladá dívenka ze sousedství, která má pro něj důležitou zprávu.
Dívenka mu předá zlatý medailonek, ve kterém se ukrývají miniatury neznámé dvojice, muže a ženy. Medailonek mu poslal jeho někdejší blízký přítel ze studií Daniel Heilig jako prosbu o pomoc. Jediné, oč se Austerberg může opřít, jsou ony dvě podobizny v medailonku. jinak nemá nejmenší ponětí, co po něm Daniel chce, ani jak by mu mohl pomoct.

Ovšem hned navečer se události pohnou nečekaně kupředu. Dívenka je nalezena mrtvá s hrdlem podříznutým až po obratle, a Austerberg pochopí, že pokud se Daniel do něčeho zapletl, je to skutečně vážné. Že je i přítelův život jistě ohrožen, pokud už ovšem nevyhasl podobným způsobem jako život dívenky.

Austerberg ihned po Danielovi vyhlásí pátrání, což není v Praze, která právě oslavuje příjezd císaře a tím pádem praská ve švech, nic snadného. Danielův lakonický popis - cizinec asi tak kolem třiceti let, vyšší, tmavovlasý a nápadně hezký - se nesetká se zvláštním úspěchem.
Daniel není k nalezení, zato se ale podél Austerbergovy životní cesty vesele vrší mrtvoly s podřezanými krky a olovem v hrudi. Oběti se rekrutují z řad jeho vojáků i jeho nejbližších.

Císař a vášnivý lovec Karel VI. Habsburský

K všudypřítomným vraždám se navíc přidávají i politické nepokoje. Císaři Karlovi VI. je už 38 let a dosud nezplodil mužského následníka. Oplývá pouze dcerami (z nichž nejstarší je budoucí císařovna Marie Terezie), tedy hrozí, že habsburský rod vymře po meči. Tuto skutečnost nijak neulehčuje ani kobercový nálet štvavých proticísařských pamfletů z Bavor, se kterými, jak se Austerbergovi pozdává, má souvislost právě Daniel.

Sám Austerberg už má z celé záležitosti důkladně zamotanou hlavu. Jeho blízcí ho, i proti jeho vůli, zásobují svými názory na Daniela a jeho zainteresovanost ve vraždách a letákové aféře. Především Max Nebeldach, jeho přímý podřízený a zároveň jeho nynější nejbližší přítel, má mnoho trefných hlášek a narážek, díky kterým dokáže Austerbergovu mysl nasměrovat správnou cestou. Ovšem Austerberg je ne vždy touží slyšet a jejich rozpravy častokrát skončí hádkou.

A náhle ho jeho starý známý nepřítel upozorní, de facto v přítomnosti samotného císaře, na muže, ve kterém Austerberg pozná onoho neznámého z Danielova medailonku. Šéf kancléřovy policie začíná mít důvodné podezření, že se sám císař ocitl v nebezpečí.
Co bude dál? A jak s tím souvisí Daniel?

Jean-François de Troy: Le déjeuner de Chasse (1737). zdroj


"Bezbranný nepřítel někdy budívá falešný soucit, zvlášť když býval nejlepším přítelem…"

Padre Ugo k Austerbergovi, s. 276.


Co se mi na knize líbí nejvíc, a co ji také v mých očích staví na přední místo, je spisovatelský styl Maxi Marysko, který patří k těm nejlepším, se kterým jsem zatím setkala. Ze stránek dýchá život. Nezapomíná na drobné detaily, jako např. světlo svíček zkreslující stíny na zdi, nebo zatuchlou přecpanou peřinu, pod kterou je horko k zalknutí. Takové detaily mám ráda, jelikož příběhu dávají hloubku.

Dobře propracovaná je i psychologie postav. Jsou vykresleny hluboce lidsky, se svými klady i nedostatky. Nejsou černobílé. Dokonce i úlisný diplomat Ursini-Rosenberg je za jistých okolností ochoten Austerbergovi pomoct v řešení případu, ačkoli jím jinak okázale pohrdá a nazývá ho kancléřským psem.

Hlavní postavy, Austerberg, Max Nebeldach i vojáci z černé švadrony mi jsou sympatičtí už jen svým sarkastickým smyslem pro humor. Navíc je zřejmé, že Austerberg i Nebeldach jsou pro švadronu dobří a oblíbení velitelé. Vědí o svých vojácích mnoho osobních informací, - že je Albrecht pověrčivý jako svíčková bába, Vorecký že je vášnivý čtenář rytířských románů - a stejně tak i vojáci vůči nim zachovávají loajalitu na přátelské úrovni - když si Nebeldach přivede na strážnici dívku a ona usne, všichni se pohybují tiše jako duchové, aby ji nevzbudili - což také dodává příběhu životnost.
Pro mnohé spisovatele je totiž pohodlnější zredukovat osobnost každého vojáka na jednotné těleso černé švadrony a sem tam něco vykřiknout ústy bezejmenného vojáka. Proto mě právě toto vykreslení každého vojáka velmi potěšilo.

Obecně se mi líbí Austerbergovy vztahy, ať už se jedná o jeho milostné pletky (Maří by mu byla skvělou manželkou), ryze profesní vztah s kancléřem, nebo naopak poťouchlé kamarádství s Nebeldachem. Upřímně jsem se bavila nad jejich skvělými slovními přestřelkami.
Zajímavý je i jeho nepřátelsky-korektní vztah vůči hraběti Ursini-Rosenbergovi. Také jejich vzájemné konverzace jsou vybroušeny jako diamant a stejně tak jsou i ostré. Nejednou jsem měla pocit, že by z nich mohli být velmi dobří přátelé. Pokud by tomu ovšem nezbraňovala jejich povaha a samotná podstata jejich činnosti.

Petr Brandl: Podobizna Františka Antonína Šporka (1725).
I on je zapleten do Austerbergových záležitostí. zdroj


Během celé knihy si kladete otázku, kdo je ten tajemný Daniel. Jediné, co o něm víte, se dozvíte z Austerbergových vzpomínek, myšlenek, i z toho, co je ochoten prozradit svým kolegům. Z toho je však více než jasné, že na někoho, jako je Daniel, nelze zapomenout.

Austerberg začíná na svého někdejšího přítele vzpomínat, rozmlouvá s ním v myšlenkách, a přitom si ani neuvědomuje, že ještě po letech podléhá jeho kouzlu, a že se jeho vnímání Daniela začíná s každou další stopou zkreslovat. Ačkoli má na počátku téměř jistotu, že je do toho Daniel nějak zapleten, postupně ho pokládá téměř, jak to trefně vyjádřil Max Nebeldach, za "nevinné lilium a ubohou oběť špinavých čachrů."

V Austerbergových myšlenkách tak nabývá Daniel různých podob, od někdejšího přítele, chladného vraha, zavražděné oběti, až po antického boha Hermese, který díky své vychytralosti dokázal oklamat samotného Apollóna.
Maxi Marysko už od začátku nastiňuje Daniela Heiliga (Heilig v holandštině znamená Svatý) jako mnohotvárnou a okouzlující osobnost. Jako by snad bylo pouze na nás, jakou jeho tvář budeme pokládat za tu pravou. Nevinný mladík nebo prohnaný bůžek?
Čtěte a vyberte si.


Knihu můžu bez obav doporučit i těm, kteří si na historickou literaturu nepotrpí. Není totiž zatížena žádnými suchopárnými popisy doby. Naopak, čtenář se vše dozví lákavou formou náznaků a přímých příkladů. Mimo to tak získá povědomí o dobových filozofických směrech, oblíbených písních, politické situaci i celkovém životním stylu 18. století.
K mé osobní oblibě této knihy navíc přispěl i fakt, že je v ní zmíněno mé rodné město, což se nestává příliš často.

Pokud spisovatel dosáhne toho, že čtenář začne na postavy pohlížet jako na skutečné osoby a zabývat se jejich problémy, jedná se o skutečně kvalitní a životný román. A Maxi Marysko se to povedlo beze zbytku.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eleanor Eleanor | E-mail | Web | 9. prosince 2017 v 12:53 | Reagovat

Až jednoho krásného, volného dne budu mít dostatek mozkové kapacity a dočtu Kámen a bolest, pak mám další tip :)

2 Claudia Claudia | Web | Pondělí v 12:38 | Reagovat

[1]: To mě těší :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama