Prosinec 2016

Pekařova vánoční přísada

24. prosince 2016 v 18:49 | Claudia |  Povídky
Na dnešní Štědrý večer mám pro vás pohádku. Vzešla z iniciativy M. z blogu http://scajikemvkresilku.blog.cz/. Společně s Eleanor jsme se chopily jeho nápadu a dopsaly závěry k jeho vánoční pohádce. Eleanořin pohádkový konec si můžete přečíst zde. Jelikož jsem fanynka hororů, je můj pohádkový konec samozřejmě hororový.
Takže se hezky bojte.
Všem Šťastné a veselé Vánoce plné klidu a pohody.


Pekařova vánoční přísada


Začátek od M.

Žil byl jeden pekař. Bydlel na kraji vesnice ve své malé a útulné pekárně, která byla vychvalována až za hranicemi země. Hlavním tajemstvím úspěchu této pekárny byly malé koláčky, jenž pekař pekl každý advent. Lidé se o ně hádali a přetahovali. Nikdo neznal chutnější koláčky nežli ty jeho.
I jednoho zimního dne vešel do pekařství starý poutník. Slyšel o těch slavných výtvorech zdejšího pekaře a chtěl je také okusit. Avšak v pekárně byl houf dalších lidí, kteří měli stejný úmysl jako poutník. A tak mu nezbylo nic jiného, než čekat.
Uběhl den a přišel večer. Stařec se konečně dostal na řadu. Jenže pekař mu řekl, že všechny jeho koláčky už došly. Poutník se zamračil, ale pak se usmál a naklonil se k pekařovi - "Já vám nechci nikterak říkat, co máte dělat milej pane, ale vaše koláčky nejsou zrovna nejlepší a vy byste měl píct lepší!"
Pekař se zamračil a zeptal se jak to může vědět, když ještě žádný neochutnal?
"Milej pane, já totiž znám pekaře, který do svého pečiva dává tajnou přísadu. Ta dělá jeho zboží tím nejlepším na světě. Není možné, aby byli Vaše koláčky lepší než ty jeho..."
"A to bych se na to podíval jestli jsou mé koláčky horší nežli ty od toho vašeho pekaře" , řekl obchodník a odešel pryč z krámu. Zanedlouho se vrátil a nesl v rukách nejmíň tucet dalších malých vánočních koláčků.
"Jen ochutnejte a uvidíte..."
Poutník snědl jeden a znalecky se zakabonil. Potom snědl druhý. Pak třetí, až nakonec nezbyl koláček ani jeden.
"Pekář, kterýho znám, peče koláčky mnohem lepší" , řekl nakonec stařec.
"Hmmmm... a jestli můžu bejt tak smělej... Jaká je ta jeho tajná přísada?"
Poutník se usmál a řekl, že je to ...

Pekař pospíchal do lesa. Byl odhodlaný najít tu tajemnou tajnou přísadu a péct ty nejlepší koláčky na světě. Netrvalo dlouho a pekař zmizel v hlubokém lese a zbyly po něm jen stopy ve sněhu...



Můj závěr

Poutník se usmál a řekl, že to jsou oči krásné paní.
Pekař pospíchal do lesa. Byl odhodlaný najít tu tajemnou tajnou přísadu a péct ty nejlepší koláčky na světě. Netrvalo dlouho a pekař zmizel v hlubokém lese a zbyly po něm jen stopy ve sněhu...
Po dlouhé době se promrzlý dopotácel k otrhané chalupě, kde přebývala bába kořenářka. Z posledních sil zabušil na dveře a když bába otevřela, sesul se na práh. Srdce báby nebylo ze zlata, ale nebylo ani z kamene, tak prokřehlého pekaře vtáhla do chalupy a přistrčila ho k ohništi. Když se pekař zahřál natolik, že mohl souvisle mluvit, vylíčil bábě, proč se vydal na tak nebezpečnou cestu.
"Víte, potřebuji najít oči krásné paní."
Bába zalétla pohledem k pytlíčkům se sušenými bylinami, houpajícími se nad kamny.
"A k čemu pekař jako vy potřebuje zrovna oči krásné paní?" otázala se se zájmem.
"Abych mohl péct ještě lepší koláčky, než peču teď," vydechl pekař toužebně a očekával odpověď. Všiml si totiž, kam se bába mezi řečí dívá. Na jeden z těch pytlíčků.
"Vy je máte, viďte," přesvědčoval se, "máte oči krásné paní! Prosím, prodejte mi je. Dám vám za ně, co si budete přát."
Bába přemýšlela. Když pekař sáhl po svém měšci a vysypal na stůl celý jeho obsah, zvedla se a sňala pytlíček z dřevěného ráhna. Shrábla dukáty do zástěry a podala pytlíček pekaři.
"Nepřehánějte to s nimi. Příliš krásy škodí!" řekla mu ještě, než ho vyprovodila do vánice za svými dveřmi.
Pekař radostně běžel domů a drahocenný pytlíček si hřál na prsou. Doma pytlíček rozvázal a důkladně si prohlédl ony oči krásné paní. Nebyly krásné. Byly malé černé a vysušené jako větší jeřabiny. Ale i tak byl odhodlán je použít. Zvečera zadělal těsto do své největší díže. Všechny oči krásné paní roztloukl v hmoždíři a přidal je do těsta. Těsto získalo nachovou barvu a vydávalo sladkou vůni. To pekaře potěšilo. Hnětl těsto s největší péčí a k ránu se pustil do pečení. Měl hotovo dříve, než kohout zakokrhal. Naskládal na pult ošatky s omamně vonícími purpurovými koláčky a čekal na první zákazníky. Byl v pokušení jeden koláček ochutnat, ale než po něm stačil sáhnout, rozezněl se zvoneček nad dveřmi, jak do krámu vešli první zákazníci. Božská vůně koláčků je přivábila velmi brzy. Kupovali a ochutnávali. Obdivovali se krásné barvě, vůni i jejich sladké chuti.
Několik matek si všimlo, že jejich dcerám po koláčcích zrůžověly tváře a zvětšily se oči.
"Vaše koláčky jsou zázračné," chválily pekaře, "přidávají krásu našim děvčatům."
Pekař se usmíval, ale v srdci mu zatrnulo. Znenadání si vzpomněl na slova báby kořenářky, aby s očima krásné paní šetřil, protože příliš krásy škodí. Zapomněl na ně sotva opustil její chalupu. A nyní se znepokojením pozoroval, že tváře a oči nejen děvčat, ale všech jeho zákazníků červenají a zvětšují se stále víc. Pak kdosi zakašlal. Pak zakašlal druhý. A pak třetí. Kdosi se chytil za hrdlo. Kdosi se skácel na zem. Další vydechl, že nemůže dýchat a že se tu sám bojí.
Pekař zděšeně sledoval, jak se jeho zákazníci svíjí na podlaze jeho obchodu mezi rozšlapanými nachovými koláčky. Všichni s krásně červenými tvářemi a velkýma očima. Krásní tak, že jim to uškodilo. Vtom si pekař všiml nenápadné postavy včerejšího poutníka. Vykřikl leknutím a zarazil se, když se poutník spokojeně rozhlédl po nehybných tělech ležících zákazníků.
"Tak vida, milej pane. Konečně jsou vaše koláčky stejně dobrý jako ty od pekaře, kterýho znám." A propukl ve smích, který svou silou lomcoval okenicemi.
Pekař se na něj podíval s očima rozšířenýma hrůzou.
"A kdo je probůh ten prokletý pekař?" zasýpal staženým hrdlem. Poutník si stáhl kapuci pláště do čela. V ruce se mu náhle zjevila kosa, kterou si majetnicky přitiskl k hrudi. Zadíval se posledním pohledem na vyděšeného pekaře a řekl:
"No přece já."
v hlubokémese a zbyly po něm jen stopy ve sněhu...