Michiel de Ruyter (2015)

21. července 2016 v 11:35 | Claudia |  Filmy
Michiel de Ruyter (Admiral)
Nizozemsko, 2015
Životopisný/Historický/Drama
Režie: Roel Reiné
Hrají:
Michiel de Ruyter - Frank Lammers
Johan de Witt - Barry Atsma
Vilém III. Oranžský - Egbert Jan Weeber
Cornelis de Witt - Roeland Fernhout
Karel II. Anglický - Charles Dance
........


Který film vás kdy rozplakal? Já musím přiznat, že zatím pouze dva. Tím prvním byla ještě v hlubokém dětství pohádka Princezna Koloběžka první, respektive Dádina písnička o zmrzačeném ptáčkovi se zlámanými křidýlky a závažím na nožce. Ten druhý případ je film Michiel de Ruyter z roku 2015.




Film mapuje život jednoho z největších nizozemských národních hrdinů, nepřekonatelného admirála Michiela de Ruytera (1607 - 1676), který dokázal, během Druhé (1665 - 1667) a Třetí (1672 - 1674) anglo-holandské války v čele svého loďstva úspěšně ubránit nezávislost Republiky spojených nizozemských provincií před dobyvačností anglického krále Karla II.


Na začátek pro lepší představu trocha dějepisu:
Michiel Adriaenszoon de Ruyter
- narozen 1607 v nizozemském Vlissingenu, syn vrátného v pivovaru
- v 11 letech se stal námořníkem
- 1622 bojoval jako mušketýr v nizozemské armádě proti Španělům
- 1623 plul do Irska, kde založil nizozemský obchodní dům, hovořil plynně irsky
- při svém působení ve Středomoří se údajně živil pirátstvím
- účastnil se velrybářských výprav na ostrov Jan Mayen
- po dalších bitvách se Španěly se stal kapitánem vlastní lodi Salamandr, se kterou ve 40. a 50. l. 17. st obchodně cestoval do Maroka a Západní Indie. Zbohatl.
- během těchto cest na vlastní náklady osvobozoval křesťanské otroky
- 1656 bojoval proti Švédsku v jedné ze severních válek. Při té příležitosti se spřátelil s dánským králem. 1659 jím byl pasován na rytíře
- plul do Karibiku, kde se zabýval obchodem s otroky
- útočil na anglické kolonie v Novém světě, především chtěl dobýt New York (dříve New Amsterdam)
- Druhá anglo-holandská válka byla jeho vrcholným obdobím
- 1669 se ho příznivec jeho protivníka Cornelise Trompa pokusil zabít nožem na chleba.

Takže už víme, co to bylo za chlapa. Můžeme se tedy vrátit k filmu.


Začínáme v dramatickém okamžiku bitvy u Scheveningenu (31. července 1653). Stávající admirál Maarten Tromp je smrtelně raněn a přeje si, aby se novým admirálem stal jeho osvědčený pobočník, Michiel de Ruyter. De Ruyter, i při své šikovnosti a neohroženosti, nepůsobí jako klasický podmanivý hrdina. Už to není žádný mladík, naopak je postarší a přitloustlý. (Silně mi připomínal Jiřího z Poděbrad.)
Nadto je už unavený službou u námořnictva. Doma ve Vlissingenu má velkou rodinu a milující manželku Annu, se kterou ovšem na pevnině strávil za 15 let námořní služby pouhý půlrok. Nyní jim to chce vynahradit a rozhodne se tedy odejít do výslužby.


Mezitím je v nizozemském parlamentu v Haagu jmenován do funkce velkého penzionáře (raadpensionaris, dnešní obdoba premiéra) charismatický Johan de Witt (1625 - 1672). Ten si velmi brzy uvědomí, že loďstvo bez de Ruytera viditelně ztrácí. Angličané totiž vytrvale blokují nizozemské obchodní cesty, svádí bitvy na moři a doufají, že se jim podaří si svobodné Nizozemské provincie podřídit. A když navíc Nizozemské provincie porazí na hlavu v bitvě u Lowestoftu (13. června 1665), rozhodne se ho přimět, aby se vrátil k námořnictvu a přijal nabízený úřad admirála.


De Wittové kují pikle, jak dostat de Ruytera na svou stranu.
Ten pranýř v pozadí si zapamatujte, ještě ho totiž uvidíte. zdroj


Úkol to není jednoduchý, protože de Ruyter paličatě odmítá. De Witt proto využívá veškerý svůj šarm, aby ho přesvědčil. Je ochoten mu splnit jakékoliv přání, nelituje energie ani peněz. Hraje přitom na de Ruyterovy city pro rodinu a vlastenecké cítění. A de Ruyter o svém případném návratu ke kormidlu skutečně začíná přemýšlet. Požaduje ovšem větší bitevní lodě s lepší výzbrojí a nízkým ponorem, lepší podmínky pro posádku, a kromě toho všeho, i něco, díky čemuž se z námořní bitvy stane namísto obvyklých jatek promyšlený smrtelný tanec.


Jak je de Ruyterovi známo, anglické námořnictvo se už několik let řídí důmyslným signálním systémem. Pomocí vlajek v různých barvách dává admirálská loď během bitvy signál, na jakou stranu se mají lodě natočit, nebo kdy mají vystřelit z děla. Tento systém je praktický a velmi usnadňuje organizaci. De Ruyter tedy společně s bratry de Wittovými provede několik úprav a zavede systém vlajkových signálů do nizozemského námořnictva. V následujících bitvách už tedy každá loď nebojuje sama za sebe, ale stává se kolečkem v celém válečném mechanismu.


Johan de Witt dosáhl svého. De Ruyter se stává admirálem. zdroj


"Všechny lodě jsou nepotopitelné. Dokud se nepotopí." zdroj


Úspěch ale kazí syn padlého admirála Trompa, Cornelis Tromp (1629 - 1691), který sám usiloval o úřad admirála. De Witt ho odmítl, kvůli Trompově podpoře monarchistů. Ukřivděný Tromp tedy odmítá de Ruytera akceptovat jako admirála a neřídí se nově zavedeným signálním systémem. Což mu v příštích bitvách připraví nejednu horkou chvilku. Při jedné z nich kvůli němu dokonce nizozemské válečné loďstvo utrpí porážku s velkými ztrátami na životech.


De Ruyter má mizernou náladu a přemýšlí, jak si opět napravit reputaci. A je to opět Johan de Witt, nyní už jeho důvěrný přítel, který mu vnukne myšlenku, aby zaútočil na Angličany přímo v Anglii. Anglická flotila kotví v loděnici v Chathamu na řece Medway. Pokud tam de Ryuter připluje se svým námořnictvem, Angličané budou natolik překvapeni, že nebudou mít čas se bránit. Je to sice risk, ale….


De Wittova slova padají na úrodnou půdu. De Ryuter ve dnech 9. - 14. června 1667 podnikne Nájezd na Medway. Noční útok nedá Angličanům žádnou šanci. Loděnice i lodě shoří na popel. Jedinou anglickou lodí, kterou de Ruyter ušetří, je admirálská loď Royal Charles, perla anglického námořnictva, jejíž krásnou záďovou řezbu si přiveze do Nizozemí jako kořist. De Ruyter a de Wittové vyhráli na plné čáře a můžou si proto diktovat i podmínky mírové smlouvy z Bredy. Druhá anglo-holandská válka končí.


Mapa Nájezdu na Medway, zdroj


Záďová řezba anglické admirálské lodi Royal Charles. zdroj


Zaměřme se nyní na celkovou politickou situaci. Nizozemské provincie jsou republika, ale potřebují ve svém čele někoho, kdo pochází z královské krve a koho by mohli respektovat i okolní panovníci. Nizozemským místodržícím (stadhouderem) se tradičně může stát pouze potomek prvního místodržícího, Viléma I. Oranžského. A ten je pouze jeden, mladý princ Vilém III. Oranžský (1650 - 1702). Co na tom, že místo studia válečné taktiky, dává přednost baletu a hudbě J. B. Lullyho, nikoho lepšího v rukávu nemají.


Vilém III. Oranžský zdroj


Vilémovým vladařským zájmům ale stojí v cestě Johan de Witt, republikán a vlivný představitel nizozemského parlamentu. Johanův starší bratr Cornelis de Witt (1623 - 1672) zastává taktéž vysokou funkci burgemeestera (tedy starosty či předsedy). Společně s de Ruyterem se také zúčastnil několika rozhodujících bitev, včetně klíčového Nájezdu na Medway, což mu ještě přidalo na popularitě.


Oba de Wittové si ve svých funkcích počínají velmi schopně a Vilémovi je jasné, že pokud má někdo skutečnou moc nad Nizozemskými provinciemi, jsou to oni.
Vilém by rád vzal otěže vlády do svých rukou, ale v parlamentu mají většinu republikáni. Nemůže tedy zatím dělat nic, než vést za podpory svého pobočníka a Cornelise Trompa proti de Wittům štvavou kampaň.


Ovšem nyní, po jejich velkém námořním úspěchu v Medway je čas, aby do hry vstoupila další postava. Vilémův strýc, anglický král Karel II. (1630 - 1685). Už předtím to byl pro de Witty mocný protivník, a nyní to je navíc i rozzuřený protivník. Ještě je schopen nějak překousnout, že mu spálili pár lodí, ale ukrást mu jeho loď Royal Charles bere jako osobní urážku.


Využije toho, že po Nizozemských provinciích kolují fámy, že francouzský král Ludvík XIV. (1638 - 1715) shromažďuje armádu a chystá se zabrat jižní provincie. De Witt zatím vytrvale vyvrací jak tyto fámy, tak i žádosti, aby byl Vilém III. Oranžský uznán řádným místodržícím. Ale situace najednou houstne a De Witt si pozvolna přestává být jistý v kramflecích.


Karel II. se za svou urážku krutě pomstí. zdroj


A Karel II. udělá zásadní věc. Svým podpisem dá svolení, aby francouzská vojska vpadla do Nizozemských provincií. A nejsou to pouze francouzská vojska, která se řítí k nizozemských hranicím, vojsko s sebou cestou nabaluje každého, kdo má zájem o bohatou kořist. Velmi nadšeně se přidávají Angličané. Některé země Svaté říše římské se už hádají, kdo si urve který kus nizozemského území.
Měšťané se zvedají na pochod. Republikáni jsou prohlášeni za vlastizrádce. Největší míra nenávisti je namířena na bratry de Wittovy a také na jejich přítele de Ruytera. Ulicemi táhne zdivočelý dav a křičí, že de Ruyter úmyslně zdržuje námořní obranu na hranicích. Štváči přesvědčují naslouchající lůzu, že se de Wittové i de Ruyter spolčili s Francouzi a chtějí zavraždit prince Oranžského.


Na vyvracení těchto pomluv už je ale pozdě. Francouzi dobyli města Maastricht a Utrecht. Politika je v koncích. De Wittové jsou v koncích. Všichni v nich teď vidí nepřítele. Zástupci parlamentu nakonec pokorně nabízejí princi Oranžskému úřad místodržícího a doufají, že je z nastalého srabu vyseká. Vilém, který najednou může jedním slovem zničit své dlouholeté rivaly, hbitě přihazuje do ohně své polínko, a tím dokoná dílo zkázy započaté jeho strýcem. Jeho přímé nařčení Johana a Cornelise z přípravy jeho vraždy, ještě víc rozzuří zdivočelé a pomstychtivé měšťany Haagu.


Celá věc vrcholí 20. srpna 1672 brutálním zlynčováním Johana a Conelise de Wittů a jejich děsivou smrtí. Jejich těla jsou následně ještě zohavena. Je jim uťato všechno, co lze. Jsou vykastrováni, vykucháni a potupně pověšeni na veřejný pranýř (na ten, kolem něhož se na začátku bezstarostně procházeli). Strašný konec opravdu schopných politiků. Je paradoxem, že na místě, kde dnes sídlí mezinárodní soudní dvůr, došlo k takovému zvěrstvu. I sám Vilém se zděsí toho, co způsobil.
Spojené nizozemské provincie se nyní ocitají v moci monarchistů. Jejich odpůrci, včetně samotného de Ruytera, jsou ve smrtelném nebezpečí. A pokud by to snad stále nepochopili, můžou se podívat na městský pranýř, co se stane těm, kteří jsou proti.


Jan de Baen (1622 - 1702): Těla bratří de Wittů (detail) zdroj


Jazyk Johana de Witt a prst Cornelise de Witt, obojí konzervované v soli. zdroj


Otřesený de Ruyter to pocítí na vlastní kůži. Už není žádný Johan de Witt, který by ho chránil. Je sám. Navíc vydaný rozmarům vrtkavého krále. Naštěstí Vilém prokáže charakter a ponechá de Ruytera ve funkci admirála. Jmenoval ho totiž na doživotí. Jako další krok se nový místodržící pustí do vyhánění nezvaných návštěvníků. Nechává protrhnout hráze a zatopit strategická území mezi nepřátelskými vojsky a důležitými městy. Také přiměje de Ruytera a Trompa, aby se konečně usmířili a bojovali proti nepřátelům společnými silami.


Strategie další námořní bitvy u Texelu (21. srpna 1673) je jejich společným plánem. Tromp, jak už je jeho dobrý zvykem, opět opustí bojovou linii. Tentokrát to ovšem udělá schválně a naláká tak Angličany do pasti. Vzpomínáte, jak kdysi de Ruyter požadoval po de Wittovi nové lodě s nízkým ponorem? To se nyní hodí. Angličané a Francouzi, se svými těžkopádnými galeonami, se nechají strhnout vidinou úspěchu a, při pronásledování Trompa a de Ruytera, se svým dnem zaryjí do mořského dna. Takto zaklíněné lodě jsou bezmocné. De Ruyter si při této příležitosti vyslouží od námořníků titul Bestevaêr (dědeček), což je čestné označení pro skutečně skvělého admirála.


Nizozemské provincie vyhrály nad velmocemi Francií a Anglií. Karel II. má opět důvod zuřit. Jaké dojmy má Ludvík XIV., to nevíme, protože se ve filmu nevyskytuje. A de Ruyter se opět cítí vyčerpaný. Žádá Viléma o umožnění odchodu do výslužby. Ten ale nechce slyšet, že by přišel o svého nejlepšího admirála. Rozhovor přeroste v hádku a de Ruyter vmete Vilémovi do tváře, co si o něm myslí. Vždyť má přece na svědomí smrt jeho přátel!


Nakonec mu Vilém, aby si zachoval tvář, slíbí, že může odejít do výslužby. Ale ještě předtím musí odjet do Středomoří a svést pár posledních bitev proti Francouzům. De Ruyterovi je jasné, že ho posílá na popravu, ale přesto jede. Lodí má třikrát méně, než Francouzi, bojuje ale statečně. Jeho konec už je velmi blízko. V bitvě u Augusty (22. dubna 1676) mu zbloudilá dělová koule utrhne nohu a on téměř okamžitě zranění podlehne. Když se to dozví francouzský admirál, nechá k poctě padlého nepřítele vystřelit čestnou salvu.


Zpátky domů se de Ruyter vrací tichým zástupem truchlících. Vilém mu na důkaz úcty nechává zhotovit honosný mramorový náhrobek. Jeho pohřeb svede dohromady republikány a monarchisty, kteří by jinak do společného kostela nevstoupili. Už za svého života byl Michiel de Ruyter pokládán za nejlepšího admirála v historii nizozemského loďstva. A ani dnes, po více jak 300 letech po jeho skonu, se na tom nic nezměnilo.


Náhrobek Michiela de Ruytera v Novém kostele v Amsterdamu, Nizozemí, zdroj


Hodnocení:

Film je dějově hutný, avšak konzistentní. Slabé stránky jsem tam příliš neviděla, všehovšudy jen dvě. Jednu titěrnou a jednu závažnější:

Titěrná: Ve filmu je sem tam vidět nevyváženost scén. Oč více se výtvarníci snažili při bitvách a v nizozemských domácnostech, o to více šetřili v případě protivníků. Jsem ochotná uvěřit, že Vilém III. Oranžský tančil jen v košili, ale dělal by to někde na kamenném nádvoří? Nešel by raději trdlovat dovnitř do svých pokojů? Stejně tak i Vilémův zásnubní ples s Marií Stuartovnou. Taneční sál velkolepého královského paláce ve Whitehallu má, zvláště při takové slavnostní příležitosti, zářit zlatem a stovkami svíček a zrcadel. V žádném případě by neměl připomínat potemnělou konírnu, kde o sebe tanečníci a ostatní dobytek na každém kroku zakopávají.


Závažnější: Jak jste si jistě všimli, film si pohrává s historickými fakty a s oblibou skočí o nějaký ten rok dopředu nebo dozadu, ale na to už jsme celkem zvyklí. Co bych ovšem tomuto filmu opravdu vytkla, bylo jakési bezčasí. U bitev nebyla uváděna data a postavy (zvláště pak de Ruyterovy děti) vůbec nestárly. Což budilo dojem, že se celý film odehrává během jediného roku a ne během téměř třiceti let.


Druhá polovina filmu se mi zdála o něco slabší, ale to nejspíš proto, že jsem tam postrádala Johana de Witta, který mi byl ze všech postav nejsympatičtější.


Za co film naopak chválím, jsou nejpovedenější námořní bitevní scény, jaké jsem kdy viděla. Dramatické scény jsou správně vypjaté a srdceryvné. Líbí se mi, že postavy nejsou černobílé, ale naopak se v průběhu filmu rozvíjí a vyzrávají.


Prostředí i kostýmy jsou dobové, přirozené, inspirované obrazy nizozemského malíře Johannese Vermeera (1632 - 1675). Když se dobře díváte, můžete rozpoznat třeba jeho dílo Mlékařka, coby živý obraz de Ruyterovy domácnosti. Skvělá je také nenucená hudba, která neruší děj a dokresluje atmosféru.


Rovněž musím vyzvednout sympatické herce, kteří hráli přesvědčivě a s nasazením. Především hlavní trio, Franka Lammerse (Michiel de Ruyter), Barryho Atsmu (Johan de Witt) a Egberta Jana Weebera, který si svého přitepleného Viléma III. Oranžského vyloženě užíval.


Krásný film, který mě rozesmál i rozplakal (obojí v případě bratří de Wittů), skýtající hluboký a procítěný zážitek. Máte-li rádi historické a zároveň akční filmy, rozhodně ho shlédněte. Nebudete litovat.





Zdroje:
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eleanor Eleanor | E-mail | Web | 24. července 2016 v 22:58 | Reagovat

Opravdu obsahly a hutny vyklad k filmu. Lehce me vsak mate, zda popisujes dej nebo vypravis o konkretnim historickem useku, jak mel byt dle fakt bez ohledu na film?
Jinak si se toho zhostila opravdu s vervou a historicka se v tobe nezapre ;)

2 Claudia Claudia | Web | 24. července 2016 v 23:25 | Reagovat

[1]: Popisuji pouze a jenom děj filmu. Kdybych do toho míchala ještě skutečnou historii, tak už bych se v tom nevyznala ani já sama :)
Děkuji :)

3 ┼Lady de Vampire Victoria┼ ┼Lady de Vampire Victoria┼ | Web | 25. července 2016 v 20:28 | Reagovat

pěkné :)

4 Eleanor Eleanor | E-mail | Web | 25. července 2016 v 20:48 | Reagovat

[2]: Ahaa, trochu mě zmátlo, jak si psala, že si to hraje s událostmi a daty a tobě to tak krásně pasuje a data navazují :)

5 Claudia Claudia | Web | 25. července 2016 v 21:58 | Reagovat

[3]: Děkuji :)

[4]: To víš, každý film má svoji verzi příběhu. Tahle zrovna měla za cíl oslavovat hrdinného admirála.
Četla jsem, že někde proti tomuto filmu brojili, protože tam nebyla zmíněna de Ruyterova zainteresovanost v obchodu s otroky.
Ale co se týče pohrávání si s událostmi, tak mě ve filmu docela překvapily náznaky, že byl Vilém Oranžský homosexuál. Nikde jinde jsem totiž nenašla ani zmínku, že by nějak orientačně vybočoval. Ale tak Nizozemci to asi vědí lépe :)

6 Eleanor Eleanor | E-mail | Web | 31. července 2016 v 10:25 | Reagovat

[5]: Tak on ten obchod s otroky se dá očekávat. Žil v době, kde to nebylo nic nemorálního a vlastně to byli vítaný při-výdělek. To jen dnes lidi na vše koukají optikou současnosti... Ale o tom jsme se už bavily... :/

O jeho homosexualitě jsem také nikdy neslyšela, na druhou stranu, byť to bylo nelegální, tak by mě to ani nepřekvapilo. Myslím, že v tak ryze mužském společenství nebyla občas "kamarádova" výpomoc marná a přitom mohl být stále heterosexuál.

Nebo film točili Vilémovi odpůrci :D Konečně není člověk ten, aby se zavděčil lidem všem - byť je to národní hrdina :D

7 habsburg habsburg | Web | 17. srpna 2016 v 14:46 | Reagovat

[5]:[6]: Vilém III. Oranžský měl jisté bisexuální sklony. Stoprocentní homosexuál ale zřejmě nebyl.

Film jsem neviděl, ale rád jej zhlédnu.
Děkuji za tip :-)

8 Claudia Claudia | Web | 18. srpna 2016 v 12:35 | Reagovat

[7]: Děkuji za komentář.
Chystám o Vilémovi III. Oranžském celý článek, takže snad bude záhada rozluštěna :-)

9 habsburg habsburg | Web | 18. srpna 2016 v 22:42 | Reagovat

[8]: Rádo se stalo!
Na článek se už teď těším, nicméně si myslím, že Vilém III. byl jedna z nejzápornějších postav 17. století. Masakr v Glencoe, sesazení právoplatného katolického krále Jakuba II. Stuarta z anglického a skotského trůnu či jeho chladné chování k anglickým poddaným mluví za vše.

Jak to vidíš Ty?

10 Claudia Claudia | Web | 5. září 2016 v 19:21 | Reagovat

Vidím to tak, že měl svoje mouchy, ale až takový tyran to nebyl. Přijde mi záporný stejnou měrou, jako ostatní angličtí panovníci.

Ano, sesadil katolíka Jakuba II. Ovšem měl v tom podporu vlivných anglických šlechticů a biskupů, a své manželky Mary, Jakubovy dcery. Anglie už katolického krále nechtěla a on, coby jeho zeť a protestant, byl logicky nejvhodnější nástupce.

Ano, masakr v Glencoe byla strašlivá událost. Ovšem s odbojnými Skoty měla Anglie problémy odjakživa. Alžběta I. nechala dokonce popravit skotskou královnu Marii Stuartovnu.
Skoti stáli za sesazeným Jakubem, takže Vilém musel dát jasně najevo, že si dokáže svoji pozici udržet. I za cenu násilí.

Ano, je dobře znám i jeho chladný vztah k Angličanům. Sir Winston Churchill o něm píše jako o "neotesaném holandském medvědovi." Ale podle mého názoru neměl skoro žádný důvod mít Angličany v oblibě. Už od mládí vedl vyčerpávající války s Karlem II. a jeho spojenci. Anglie pro něj zůstala nepřátelskou zemí, proto se obklopoval spíše svými oblíbenci z Holandska a také Holandsko upřednostňoval.

Jinak se omlouvám, že jsem neodpověděla hned, jela jsem na dovolenou. Jako náhradu za čekání Ti pošlu na obvyklé místo na Tvém blogu malou kompenzaci :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama