Paullina Simons: Měděný jezdec

12. června 2016 v 13:27 | Claudia |  Knihy
Máme tu pokus o novodobou Vojnu a mír. Jen si místo Napoleona dosaďme Hitlera a místo knížete Bolkonského důstojníka Bělova, který se ve skutečnosti jmenuje Barrington. No co, pouze Rusové už dnes nikoho neohromí.



Kniha Měděný jezdec od spisovatelky Paulliny Simons je prvním dílem trilogie o osudovém vztahu mladé Rusky Taťány a důstojníka Rudé armády Alexandra. Kulisy příběhu leží v krásném Pet… ehmm… Leningradě v roce 1941, na samém začátku války s Německem. Tam žije hlavní hrdinka této trilogie, 16tiletá Taťána Metanovová. Ta se v první den vyhlášení války setká s dobrodružným hezounem Alexandrem Bělovem-Barringtonem, a naše lovestory může začít.


Za vlast, za Stalina! zdroj


Bohužel, kniha mě ani přes své vysoké hodnocení neuchvátila. Už na prvních stránkách pro mě nastal problém, tedy sama hlavní hrdinka. Tánino jednání mi častokrát přišlo hloupé a nelogické.
Proč, například, rozdávala jídlo, když na druhou stranu přepočítávala každou ovesnou vločku?
Proč otročila své nevděčné rodině a posléze stejně nevděčným cizím lidem v Lazarevu?
Proč, proboha, jela na vlastní pěst kamsi do Lugy hledat bratra? Mohla se snad divit, že ho nenašla?
A proč ostatně neodjela hned na začátku války s prarodiči z Leningradu? Nemusela by pak skončit sama v Americe, bez Alexandra, zato zbouchnutá. Zůstala by v Lazarevu, dál posluhovala všem vesničanům, kteří si sami ani nenalili čaj, a přišla by každému tak nudná, že by autorka nedokončila ani ten první díl.

Její vyvolený Alexandr (důvěrně zvaný Šura) má být zjevně prototypem ideálního muže. Tedy má všechno, co má ideální muž mít, je charismatický, galantní a vpravdě osudový. Taťána se do něj zamiluje a je kvůli němu ochotná udělat cokoliv. Včetně přežití obléhání Leningradu a útěku do Ameriky.
I přesto mi Alexandr Bělov nesedl. Není to žádný kliďas, ale vskutku homme fatal, jehož povaha je přinejmenším problematická, a v některých okamžicích až sadistická.
Za každých okolností musí být po jeho. A pokud náhodou není, dopadne to pro Táňu bledě. A on jí samozřejmě nezapomene říct, že jí to říkal.
Sice se plete do jejích rodinných záležitostí, ale neřekne Tánině starší sestře, že ve skutečnosti miluje Taťánu, a ne ji.
Když Táňu urazí nedůležitý voják v kasárnách, tak mu ihned rozbije hubu.
Ale místo, aby se jednou provždy vypořádal se slizounem Dimitriem, tak raději finguje vlastní smrt.
Z jeho konspirací by se mohl učit i sám James Bond.



Pokud jsou tito dva na stránkách sami, tak to ještě jde, ale pokud se spolu sejdou, zděsí se z toho i Hitchcock. Jejich dialogy jsou ke konci stále víc jen pouhá vata. Nejen v Lazarevu, ale i jinde spolu mluví v podstatě jen proto, aby něco řekli. A když navíc v Lazarevu dojde k očekávanému tělesnému sblížení, začne jakási podivná hra na pána a otrokyni, a to už na mě bylo moc. Dočetla jsem to s největším přemáháním, a přes stránky jsem skákala jako přes kaluže.

Taťána je mladá a i přes svůj těžký život naivní. Alexandrovo uzurpátorství jí zřejmě nevadí, a naopak to obdivuje. Ale až válka skončí, a pokud se spolu setkají a začnou žít normálním životem, tak jim to nejspíš přinese hodně potíží. Taťáňa už nebude potřebovat ochránce, který by jí řekl, co má dělat, a to se Alexandrovi líbit nebude.

Kniha není špatná jako celek. Některé pasáže se četly samy a já si je vyloženě užívala. Líbily se mi cesty tramvají skrze celý Leningrad, podrobný popis vojenských operací i "cesta života" po zamrzlém Ladožském jezeře. Na škodu nebylo ani lepší přiblížení SSSR ve 2. světové válce. Autorka, která sama pochází z Ruska, musela sehnat mnoho důležitých dějinných informací, protože vyprávěla o všedním životě v obléhaném Leningradě, jako by to sama zažila. Bylo z toho cítit skutečné lidské zoufalství, hlad a bída.
A tak to také mohlo zůstat. Byl by z toho skvělý válečný román. Opravdu nebylo zapotřebí tam cpát tragickou variaci na Padesát odstínů.


Toť vše. Knížku vracím kamarádce a ve čtenářské výzvě na Databázi knih spokojeně odškrtávám knihu doporučenou kamarádem. Druhý ani třetí díl číst nehodlám. Přece jen mám raději dřívější doby.


Četly/i jste tuto knihu? Pokud ano, jaký na ni máte názor?

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eleanor Eleanor | E-mail | Web | 16. června 2016 v 13:45 | Reagovat

Knihu jsem tedy nečetla a ani číst nebudu, ale recenze mě pobavila. Ono většina romantických hrdinek jedná dost nelogicky a obětuje se, přitom vlastně leckdy ani neví proč. Proto jsem taky přečetla dva "zamilované" romány a tím končila...

Když jsme v Rusku, tak ono vlastně i jednání Oněgina či Taťány nebo Anny Kareniny jsou leckdy nelogická, na druhou stranu jejich jednání je lidské a vedeno rozličnými "nelogickými" emocemi. Je však tenká hranice mezi tímto zpodobněním lidskosti a naprostým kýčem viz šedivá paleta. Autorka zřejmě vzdor původu hranici daleko minula a proto se mi do knihy ani moc nechce...

2 Claudia Claudia | Web | 17. června 2016 v 15:23 | Reagovat

Musím říct, že se mi do toho taky moc nechtělo, ale nechala jsem se zviklat kámoškou :) K „zamilovaným“ románům mám podobnou averzi jako ty, protože se při jejich čtení nemůžu zbavit dojmu, že mě má autorka za blbce.

Rusko je v tomto dost specifické, potrpí si na široká, okázalá gesta. Anna Karenina je Ruska, proto musí milovat celým srdcem, všechno ostatní opustit a pak se vyrovnat s důsledky – i ty provedla ve velkém stylu. Stejně tak Oněgin, pro kterého, když ztratil Taťánu, všechno skončilo, už nemá proč žít, je z něj jen chodící mrtvola.
Velká gesta jsou krásná, ale nesmějí se přehnat, což se tady bohužel povedlo. Vznikla z toho nereálná pohádka o tom, kterak statečný amerikánský bohatýr zachránil Taťánu krasavici ze spárů zlého draka Sovětského Svazu….
Potom je vážně těžké vytvořit si k postavám vztah a uvěřit, že se to mohlo stát.

3 Eleanor Eleanor | E-mail | Web | 17. června 2016 v 17:15 | Reagovat

[2]: Fascinuje mě, kolika způsoby je možné popsat tu samou myšlenku :)

4 Claudia Claudia | Web | 19. června 2016 v 0:19 | Reagovat

[3]: Ty to umíš říct za nás obě :)

5 Eleanor Eleanor | E-mail | Web | 19. června 2016 v 0:27 | Reagovat

[4]: samozrejme, mam preci monopol na objektivni pravdu xoD

6 Eleanor Eleanor | E-mail | Web | 23. června 2016 v 22:19 | Reagovat

Hezke obrazky :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama