Květen 2016

Padlá hvězda

28. května 2016 v 23:11 | Claudia |  Povídky
Jedno kratší náboženské dílko, inspirované seriálem Supernatural.



V Nebi bylo stále světlo, slunce nikdy nezapadalo. Tak si to Bůh od počátku přál.
Stvořil vše, co chtěl. Měl všechno, ale byl Sám. Proto stvořil prvního anděla. Ale i ten Ho po čase omrzel. Postupně jich stvořil tisíce. Statisíce. Nekonečno. Sloužili Mu, poslouchali Ho na slovo.
Boží poslové, boží bojovníci.
Ty nejlepší z nich shromáždil kolem Sebe. Andělé milovali svého Otce, dleli v Jeho přítomnosti a oblažovali Ho svojí přítomností. Nejoddanější Mu byl Michael. Lpěl na každém Jeho slovu. Cokoli Bůh řekl nebo udělal, bylo pro něj zákonem. Nikdy nezklamal. Stejně tak i Lucifer, Michaelův neméně skvělý bratr. Byli to Jeho oblíbenci, které Měl rád nablízku, a se kterými vedl družné hovory.
Jednoho dne toto vše začalo být Bohu málo. Podíval Se na zem, kterou stvořil a rozhodl Se ji zaplnit anděly. Ale pak Se rozmyslel a stvořil člověka. Výsledné dílo Ho potěšilo. Svolal všechny anděly a řekl jim:
"Hleďte, stvořil Jsem člověka k obrazu Svému. Chovejte se k němu dle toho. Skloňte se před ním, služte mu a mějte ho v úctě a oblibě větší, než jakou chováte ke Mně."
Všichni ihned uposlechli a sklonili se, jen Lucifer zůstal stát. Bůh Se zachmuřil.
"Proč se odmítáš poklonit člověku?!" obořil Se na něj.
Anděl pohodil svou krásnou zlatovlasou hlavou a řekl: "Otče, to nemůžu udělat. Ta lidská bytost je zkažená a krvelačná. Nemůžu jí milovat víc, než Tebe."
Bůh Se rozhněval a odvrhl ho od Sebe.
Michael vzal bratra kolem ramen a odvedl ho stranou.
"Co to má být?!" zaútočil, sotva byli z doslechu ostatních, "přišel jsi snad o rozum?!"
Lucifer zavrtěl hlavou. "Trvám na tom, co jsem řekl. Ta bytost si naši lásku a úctu nezaslouží. Copak jsi to neviděl? Nedíval ses mu do očí, když sem vkročil? Na zemi budou války a násilí, a všechno to rozpoutá on!"
"Není to snad jedno? Bylo to přání našeho Otce a tys ho odmítl splnit."
Lucifer se s ním nepřel. Ovšem Bůh to nehodlal zapomenout. Stranil Se Lucifera, a ostatní, aby se Mu zalíbili, činili totéž. Dokonce i jeho milovaný Michael se nakonec obrátil zády. Nemluvili, nevšímali si ho, jako tupé ovce odvraceli pohled, pokud se Lucifer ocitl v jejich blízkosti. Přesto vytrval, nesklonil se.
Zanedlouho k Luciferovi přistoupili andělé, kteří počali smýšlet stejně jako on. Postupně vznikla menší suita odbojníků. Bůh byl starý, přesycený a znuděný světem, který stvořil. Tehdy se zrodila naprosto nová nebožská myšlenka v hlavě odvrženého anděla.
Sesadit starého, dosadit mladého.
Nový Bůh. Nové Nebe.
Nový svět.



Trvalo delší čas, než Bůh připustil, že v Nebi nastala revolta. Věděl o tom, neboť byl Vševědoucí, ale stále doufal, že Lucifer od tohoto plánu upustí.
Avšak nestalo se tak.
Přišel den, kdy Lucifer nechal obsadit Božský dům svými přivrženými anděly, předstoupil před Boha a teatrálně se uklonil.
"Otče," oslovil Ho, "prosím, opusť trůn a přenech ho svému následníkovi."
Bohu vzkypěla krev v žilách nad tou nebetyčnou drzostí, se kterou se k Němu jeho nehodný anděl obracel. Zvedl Se ze Svého trůn a udeřil ho do tváře.
"Odvažuješ se Mi tvrdit, že na trůn už nestačím?! Vzepřel ses, abys zničil Mě, Nebe i samotný svět?! To v žádném případě nepřipustím!"
Máchl rukou a květiny v nedaleké váze se změnily v dlouhé syčící hady. Rychlými pohyby svých silných těl vylezli z vázy a plazili se k Luciferovi. Ten vytáhl meč a několik hadů přesekl, ale za každého mrtvého se zrodili tři živí. Zezadu rychle ovinuli andělova lýtka a než mohl Lucifer cokoli udělat, byl jimi spoután až po ramena. Bůh Se nad ním tyčil ve Své hrůzné velikosti. Popadl plamenný meč, dosud mírumilovně visící na stěně. Napřáhl Se a dotkl Se špičkou ostří andělova hrdla.
"Za svou zradu buď proklet a zatracen!"
Luciferovi přívrženci začali úpěnlivě prosit o milost. Bůh Se napřáhl a srazil je z Nebe dolů. Padali s křikem, prosbami a kletbami. Několik jich dopadlo do vody, která je spoutala a změnila ve vodní démony. Další skončili ve stromech a keřích jako hejkalové a zlí duchové. Bůh obrátil Svůj zuřivý pohled na Lucifera, opět Se napřáhl mečem, ale pak Se zarazil. Povolal k sobě Michaela a vtiskl mu meč do ruky.
"Udělej to ty," nařídil mu, "jen tak Se přesvědčím o tvé poslušnosti."
Hadi jako na povel uvolnili své sevření a odplazili se. Lucifer se ztěžka sbíral ze země. Pohled na bratra, vyzbrojeného plamenným mečem, ho znejistěl. Pohlédl mu do očí: "Nedělej to," zašeptal. Michaelova ruka se nepatrně zachvěla. Obrátil se a pohlédl na Boha, který důrazně přikývl. Michael se obrátil a vzdychl.
"Odpusť mi," řekl šeptem a rozmáchl se mečem nad hlavou. Jednou ranou Luciferovi uťal křídla. Anděl vykřikl a padal, vzduch mu v závratné rychlosti s hukotem protékal mezi prsty. Ucítil tvrdý náraz na kamenitou zem. V zemi se otevřela puklina, aby ho přijala ve svém černém klínu. Zaryl se několik sáhů pod zem. Teprve po několika dnech se vyplazil z pukliny jako drak ze své sluje. Zvedl se na loktech a v bolestech se doplazil k nedalekému jezírku. Naklonil se přes bahnitý břeh a zadíval se na klidnou vodní hladinu. Odraz tam dole nepoznával. Místo zlatých vlasů měl nyní černé jako uhel, stejně mu zčernala i tvář. Položil si hlavu do bahna a stočil pohled k nebi.
"Otče," procedil skrze zuby, "už nejsem Tvůj syn."



Staletí ubíhala a slova předpovězena Luciferem se pozvolna začala plnit. Člověk a jeho potomci se navzájem nenáviděli a vraždili. Země se rozplakala krví padlých. Bůh od lidí odvrátil pohled jinam. Byl smutný. Po několika stech letech začal Sám ve skrytu Svého bytí zdráhavě pochybovat o Svém rozhodnutí. Stále více myslel na Lucifera, který uměl vždy vtipně a brilantně odpovědět na jakoukoli otázku. Jednoho dne k Sobě povolal Michaela.
"Jdi za ním," přikázal mu, "zjisti, co dělá."
Se smíšenými pocity se Michael vydal do podzemí. Bratr ho přijal naoko přátelsky. Neptal se, co se děje v Nebi. Při zmínce o Otci mu zajiskřilo v tmavých očích.
"Uznal, že Se mýlil?" zeptal se nakonec.
"To nevím."
"Víš! Vídáš se s Ním denně. Odpověz mi tedy. Uznal, že Se mýlil?"
"Ano," připustil Michael, ztrápený jeho slovy, "ano, uznal."
"Poslal tě za mnou, abys mi to řekl?"
"Ne, do dnešního dne o tobě neřekl ani slovo."
Lucifer ho chvíli pozoroval. "Odejdi," řekl nakonec, "odejdi, bratře a vyřiď Mu, že se mám dobře. Že mě žerou červy a spaluje mě oheň pekelný. Tohle chce přece slyšet."
"On tě…," začal Michael větu, ale zůstala mu viset v hrdle. Smutně se obrátil a pomalu odcházel, když na rameni ucítil dotek. Jako by si Lucifer teprve teď uvědomil, s kým vlastně hovoří.
"Počkej," vyhrkl, "nechoď ještě. Chyběls mi." Michael se překvapeně obrátil. Když Lucifer rozpřáhl náruč, nechal se zdráhavě obejmout. Bodlo ho u srdce, když pod rukama ucítil chabé pahýly kdysi krásných křídel. Před Bohem však na sobě nedal znát nic.
"Bratr zošklivěl," řekl sebejistě, "na těle i na duchu."
Bůh však nechtěl uvěřit, že by se Jeho milovaný anděl tolik změnil. Poslal Svého dalšího posla, aby ho k Němu přivedl.



Lucifer přišel svobodně, nespoután řetězy, v černé tunice, s temnými vlasy a s neklidně těkajícíma očima.
"Vítej, Můj nehodný synu," uvítal ho Bůh. Lucifer, místo oslovení Otče, pouze krátce kývl hlavou.
"Proč Sis přál mě vidět? Postrádáš mou přítomnost?"
"Nikoliv. Dal Jsem tě zavolat, abychom spolu hovořili."
"A o čem?"
"O tobě a tvém provinění."
Lucifer se zamračil. "Nuže dobrá, poslouchám," řekl nicméně.
"Stvořil Jsem tě jako prvního z prvních," začal Bůh Svoji obžalobu. "Byl jsi nejsilnější, nejkrásnější z andělů, byl jsi Světlonoš. Zbožňoval Jsem tě. Dal Jsem ti dar, který patřil jen tobě. Dal Jsem ti svobodnou vůli. A ty ses Mi odvděčil vzpourou. Nikdy Bych nedokázal vyjádřit Své zklamání nad tebou. Ovšem Jsem ochoten ti odpustit a přijmout tě opět jako Svého syna. Vše může být opět tak, jako bylo dříve. Pokud se podvolíš."
"Odpustit?" zopakoval Lucifer jako by plival síru, "má snad být projev svobodné vůle považován za zločin? Vůle Tebou darované a Tebou posvěcené? Nic už nemůže být jako dřív. Přál by Sis to, ale ani Ty to už nedokážeš změnit. Lidé se Ti rozprchli pod rukama, odvrhli Tě a přijali nové bohy. Zatímco Ses jimi zabýval, rajská zahrada Ti zarostla plevelem. Nejsi už k ničemu, jen starý nepotřebný dědek!"
Nebe zalapalo po dechu a strnulo. Andělé vytřeštili oči a s hrůzou hleděli na černého bratra. Nikdo nikdy takto sprostě Otce neurazil. Bůh seděl nehnutě na Svém trůně. Lucifer tedy pokračoval.
"Stojím si za svými slovy. Stojím si za svými činy. Nebudu se přetvařovat, protože se Ti zastesklo. Odpovídal trest mému provinění? Zvláště, když jsem měl pravdu?"
Bůh mlčel a jeho pohled mířil do daleka.
"Sám vidíš, co se stalo z potomků prvního člověka. Muži násilní bezuzdní ničemové. Ženy hladové prostopášné děvky. Jsou to Tvé děti, Otče, které se vraždí navzájem."
Bůh stále mlčel, ve Své nekonečné mysli zoufale hledal stéblo, kterého by Se mohl zachytit. Co jen Má říct? Ten nehodný svržený anděl má pravdu! Ale On přesto nemůže uznat Svoji chybu. Tím by popřel Sebe sama. Tím by zničil Sebe sama.
Neomylný Bůh, který se mýlil!
Z Luciferovy tváře poznal, že také on si je toho vědom. Temný anděl si Ho měřil s povýšeným úsměvem. Užíval si ticha, do kterého Boha uvěznil. Čas stál na místě a vyčkával. Byl to Lucifer, který ho svými slovy opět uvedl do pohybu.
"Odcházím, Otče. Mlčet můžeš i beze mě." S tím se obrátil k Bohu zády a rychlými kroky odcházel zpět do svého podzemního panství.
Bůh stiskl opěradlo svého trůnu, až Mu klouby zbělely. Jen s největším přemáháním se nevrhl k nohám toho drzého ďábla a neúpěl: "Neodcházej! Zůstaň se Mnou! Máš pravdu, vždycky jsi ji měl!" Ale Lucifer byl pryč, jak věděl Bůh Všemohoucí, navěky. Rozhlédl Se po Svých andělech. Všichni se tvářili zděšeně, netušili, jak se mají zachovat, zvolna a zamlkle se rozcházeli z Božské síně. Pouze Michael stál na místě a sledoval Boha náhle podivně pichlavým pohledem.
Bůh věděl na co Michael myslí.
Zklamal ho.
Jeho Bůh ho zklamal.

http://flickrhivemind.net/Tags/frejus,turin